Mimina

Sdílej
 
Umělecká díla nemusí být vystavena jenom v muzeích a galeriích, ale můžou se z nich dostávat třeba na ulice, do parků, na veřejná prostranství nebo dvorky, prostě na místa, kde bychom je kolikrát ani nečekali. Říká se tomu umění ve veřejném prostoru.

Sochař David Černý, který patří k nejoriginálnějším tvůrcům mezi současnými třicetiletými výtvarnými umělci, se rozhodl, že svoje plastiky umístí na žižkovský televizní vysílač. Zdá se vám to jako šílený nápad? Kdepak. Ale nestačí mít jenom nápad. Ještě je nezbytně nutné mít síly k jeho naplnění.

Největší na světě

Projekt Davida Černého nazvaný Mimina je v českém prostředí velmi výjimečný. Nejdříve bylo mimino jen jedno. Vyrobil ho z odlévaného laminátu s železnou konstrukcí uvnitř, když před pěti lety pobýval ve Spojených státech. Mimino leze po kolenou, má bezvlasou, krapet nateklou hlavu a je celé černé, protože David Černý si tuhle barvu prostě oblíbil. Mimino vypadá tak trochu divně, jako z nějakého sci-fi filmu o lidských mutantech. Přerostlo! Je vysoké dvě stě osmdesát centimetrů, na délku dosahuje tří set šedesáti centimetrů a na šířku má centimetrů sto sedmdesát. Váží metrák a jde podle všeho možná o vůbec největší mimino na světě.

Šplhající desaterčata

Sochař se vrátil z Ameriky domů a přemýšlel, co s miminem dál. Napadlo ho, že by jich mohl udělat víc a nechat je šplhat po nějaké budově. Vzhledem k rozměrům mimina přemýšlel o budově veliké - jakou je například Veletržní palác. Tenhle tah ale nevyšel. Nebo památník na Žižkově. Také z něj sešlo. Ale David Černý se nenechal odmítnutími odradit, nedal si pokoj, přesvědčoval a vysvětloval, až mu povolili miminy vyzdobit žižkovský televizní vysílač, nejvyšší stavbu v Praze, přesahující dvousetmetrovou výšku. A tak první mimino dostalo devět bratříčků, nachlup stejných... jako by je někdo naklonoval. váha: 100 kg; výška: 280 cm; délka: 360 cm; šířka: 170 cmPotom musel vymyslet, jak mimina na kovovou, a tudíž extrémně hladkou konstrukci upevnit. Občas totiž bývá v Praze hodně větrno, do věže se opírají nejen vzduchové proudy, ale někdy i přívaly vody, krupobití, což by mohlo stokilové drobečky poslat dolů. Nakonec mimina do různých výšek vytáhli a bezpečně připevnili horolezci z firmy Balance, kteří věž znají důvěrně, protože pečují o její povrch a opatřují jej ochrannými nátěry proti korozi. Ale nebyla to hračka: trvalo jim to tři dny. Každé mimino je k věži přichycené čtyřmi pruhy ze speciální látky. Mimina jsou vidět z obrovské vzdálenosti. Z Pražského hradu připomínají černé broučky. Kdo neví, o co jde, nevěří svým očím a neuvěří, dokud je nezkontroluje dalekohledem nebo se nedostane pod věž. Viděl jsem řidiče aut, kteří zpomalovali a koukali s otevřenými ústy. Někteří raději zastavili, vystoupili a pak se smáli a smáli. Žižkovský vysílač teď vypadá mnohem přívětivěji.

JEN ATRAKCE?

Mimina nejsou jen atrakcí. Když se nad nimi hlouběji zamyslíme, může nás napadnout, že autor varuje například před zneužitím genetiky a různých technologií, jež se někdy vymknou kontrole, navíc vysílač připomíná nějakou raketu... Sami si je můžete prohlédnout do října. Ale kdo ví, možná tam zůstanou i déle. Lidem se líbí.